Jsem konečně maminka, co víc si můžu přát… a přitom je mi pořád do pláče! Naše děťátko výborně prospívá a tatínek s ním! A přesto je mi smutno, připadám si opomíjená a mám pocit viny. Jsem normální? Co mám dělat, abych se zbavila té hloupé depky?

Kdy bude spát celou noc? Šije sebou stejně dlouho, jako spí, je to normální? A když konečně usne, je to jen na tři nebo čtyři hodiny. Proto si ani já nikdy skutečně neodpočinu. Je něco, co bych měla vědět, abych mu mohla pomoci spát lépe?

Kdy se moje miminko usměje? Kdy začne mluvit? Chodit? Jaká strava je nejvhodnější pro jeho vývoj? Jaká důležitá „poprvé“ nesmím zmeškat?

Můj maličký má červené tváře, hodně sliní a je trochu rozmrzelý. Ráda bych věděla, jestli se tak nehlásí první zoubky. Uvítala bych nějakou radu, jak mu ulehčit a jak potom jeho chrup udržovat.

Když se narodilo, jeho pláč mě nevýslovně rozradostnil. Od okamžiku, kdy jsme se vrátili domů, mě však paleta jeho vzlyků, od jemných stenů až po divoký křik, znervózňuje. Připadám si bezmocná a neschopná, neboť nerozumím pokaždé tomu, co mi chce říct.

Pokud jde o koupání miminka, zpočátku během prvních dní možná vůbec nevíte, jak na to. A jak je to s hygienou jeho povlečení a hraček? Následující rady Vám dodají jistotu.

Můj malý dobrodruh nemá z ničeho strach. Od chvíle, kdy začal chodit, jsou boule, škrábance a další bebíčka na denním pořádku. Jak rozeznat malou bolístku od vážnějšího poranění? Jak se mám v kterém případě zachovat?